Třídenní putování po Velké Fatře

  • 0
007VFpreview

Třídenní putování po Velké Fatře

Hledali jsme trasu na třídenní túru někde po slovenských horách a nakonec padla volba na Velkou Fatru. Při plánování cesty jsme museli brát v potaz rozmístění ubytování na cestě a protože jsme nechtěli brát ani stan ani spacák, tak jsme se dívali pouze po větších chatách a ubytovnách. Navíc díky tomu, že jsme určili termín cesty až podle aktuálního počasí, tak jsme ubytování zamlouvali na poslední chvíli a tím jsme neměli moc na výběr. Jako první jsme volali na chatu pod Borišovom, ale ta, jak nám bylo několikrát sděleno, byla úplně beznadějně plná. Dále jsme zjišťovali možnost ubytování ve vojenské zotavovně Smrekovica a v hotelu Kráľova studňa a v obou případech jsme byli úspěšní. Takže jsme po zamluveném ubytování měli dva jasné body a začali jsme plánovat cestu. Po prohlédnutí mapy nebylo moc co řešit a určili jsme trasu, kterou vám popíšu v následujících odstavcích. Celkově náš „trek“ měřil 57 km se stoupáním 4176 m a klesáním 3684 m. Celkovou trasu lze nalézt ZDE na mapy.cz.

První den: Vyrážíme

Přejíždíme hranice a vydáváme se směrem na Ružomberok, kde necháváme auto u autobusového nádraží a z centra města se vydáváme po modré. Trasu prvního dne, která má pouhých 15,2 km můžete vidět na následujícím obrázku.

Trasa prvního dne
Zdroj: Mapy.cz
 

Protože nemáme moc času, tak se v městě dlouho nezdržujeme (jen jsme se zastavili v místním informačním centru), ale určitě by centrum města stálo za krátkou procházku. Turistická stezka z města vede skrz křížovou cestu, která je tvořena čtrnácti kříži s malovanými obrázky. Náš první bod na cestě je Hotel Malina, kde jsme dorazili před předpokládaným časem a tak jsme před stoupáním po přilehlé sjezdovce doplnili tekutiny ve venkovní zahrádce chaty Daria. Pokud by se vám nechtělo zdolat sjezdovku po svých a chtěli byste pošetřit síly na další cestu, tak můžete využít lanovky, která byla v provozu i při naší cestě a pár lidí je sporadicky využívalo. My jsme se o sjezdovku ovšem nechtěli připravit a tak se vydáváme na cestu. Po zdolání sjezdovky, mimochodem toho nejhoršího co nás za celý den čekalo, se nám naskytl opravdu pěkný pohled do krajiny.

Výhled do krajiny
Výhled do krajiny
 

Dále modrá a posléze zelená turistická stezka vede skrz pěknou zalesněnou krajinu přes kopce Malinné, Vtáčník a těsně kolem vrcholu Malé Smrekovice. Pohodovou chůzí po pár hodinách docházíme do naší cílové stanice prvního dne a to do vojenské zotavovny Smrekovica, která nás celkem překvapila svojí rozlohou.
Ubytování jsme dostali ve třílůžkovém pokoji, ale platili jsme pouze za obsazené postele. Cena ubytování na jednu noc bez stravy vyšla i s místní daní na 15,7 eur na osobu. Na recepci jsme se zeptali, zda je možné se někde u nich ještě najíst, ale bylo nám řečeno, že se vaří pouze do sedmi a že jdeme pozdě. Nicméně se paní recepční ještě zašla zeptat do kuchyně, zda nezůstalo něco od večeře a naštěstí se tam našli ještě dvě porce kuřecího masa „ala“ Hawai za 6 eur. Pokoj byl vybaven malou televizí, ledničkou a samostatným sprchovým koutem a WC. Pro turisty celkem až zbytečný luxus, ale teplá sprcha přišla vhod.

Druhý den: Jsme ještě vůbec ve Velké Fatře nebo v prádelně?

Probouzíme se do druhého dne a do osmi hodin děsně prší. Dle předpovědi na www.yr.no (mimochodem opravdu velmi doporučuji) jsme něco podobného čekali, ale ranní mlha a nízká oblačnost, která se s námi nesla skoro celý den, nás trochu zaskočila a celkem pěkně i štvala. Popravdě jsme neviděli z přechodu hřebenu Velké Fatry téměř nic, protože dohlednost byla tak maximálně na 30 m. Nicméně v devět přestalo pršet a my se vydali na cestu tentokrát dlouhou 23,2 km. Detail cesty druhého dne je vidět na následující mapě.

Trasa druhého dne
Zdroj: Mapy.cz
 

Při opuštění rekreačního areálu Smrekovica nás u vstupu do přírody uvítala cedule, která nám oznámila, že jsme na území s výskytem medvěda. Nám to ovšem bylo jedno, protože pokud by nám nedýchal přímo na záda, tak bychom ho stejně díky mlze neviděli :-) První vrchol nás čeká na hoře Rakytov (mapy.cz vedou zelenou stezku pod vrcholem, ale mapy.hiking.sk tuto stezku vedou skrz vrchol a také se jde až na vrchol). Vrchol hory Rakytov lze obejít po žluté turistické stezce a možná by to bylo vhodné díky promáčené a nezpevněné cestě dolů, která byla hůře schůdná. To jsme ale nevěděli a šli jsme vrchem. Celkově i přes vytrvalé ranní deště a denní přeháňky byly turistické stezky dobře schůdné až tedy na již zmiňovaný sestup z Rakytova. Při sestoupení na úpatí hory Rakytov jsme míjeli skalní bránu, kde jsme se chvíli schovali před dešťovou přeháňkou. Po chvilce déšť ustal a my se vydali dál po zelené. Dalším důležitým bodem cesty byl vrchol hory Ploská a to proto, že jsme se zde rozhodovali, zda stihneme krátkou zacházku několika kilometrů na chatu pod Borišovom. Byli jsme mokří a v botách jsme i přes Gore-Tex a impregnaci měli bazén, tak se nám představa teplé polévky, čaje a suchého místa k sezení velmi zamlouvala. Ovšem i přes tyto představy jsme se rozhodli jít přímou cestou na hotel Kráľova studňa, protože jsme neměli ponětí, co nás ještě čeká. Dále jsme navíc potkali skupinku lidí, kteří ráno vyšli z hotelu Kráľova studňa a ti nám rozhodně nedoporučovali návštěvu chaty pod Borišovom z časových důvodů. Takže jsme po červené pokračovali v mlze a za silného větru dál směrem k vrcholu hory Ostredok a Krížna. Vrchol hory Ostredok byl nejvyšším zdolaným místem s výškou 1596 m. Když jsme dorazili na Krížnou, tak jsme až pár metrů před vrcholem zahlédli, že na Krížně se nachází nějaká celkem velká budova. Po bližším prozkoumání jsme zjistili, že se jedná o vojenské zařízení a přítomné cedule na plotu nám naznačovaly, že ho rozhodně nemáme fotit. Pro nás byl ale zásadnější fakt, že se konečně začala roztrhávat mlha a nízká oblačnost. Během pár minut vítr vše rozfoukal a nám se poprvé za celý den naskytl krásný pohled do krajiny.

Výhled do krajiny
Výhled do krajiny
 

Při sestupu z Krížne do hotelu Kráľova studňa, jsme míjeli opravdu velkou studánku, což se nám druhý den ráno hodilo na doplnění zásob vody. Na hotelu Kráľova studňa jsme měli objednané turistické ubytování, které bylo formou čtyř dvoupatrových paland v jednom pokoji se stolem a dvěma lavicemi. My jsme neměli s sebou spacák, tak nám za příplatek půjčili povlečení. Za jednu noc i s půjčeným povlečením jsme zaplatili 18,5 eur. Co nás ovšem překvapilo, bylo jídlo. Díky tomu, že jsme měli jen turistické ubytování, tak nám povolili vstup pouze do bufetu a ne do restaurace, která byla určena pouze pro hosty ubytované v klasických pokojích. Nevím, zda to byla klasická restaurace nebo jen jídelna pro hromadné stravování, ale předpokládám, že by tam bylo něco lepšího k jídlu než ve spodním bufetu. Ne, že bychom chtěli jídelní lístek s padesáti jídly, ale v bufetu platí pouze denní nabídka, kde byly tři polévky (za 2,5 eur), které byly dobré, ale pak už jen asi osm jídel typu grilovaný hermelín (encian), grilovaný oštiěpok nebo grilovaná cuketa za 6 eur apod. Točené pivo zde mají za 1,8 eur. Další věc, která nás zamrzela, ale chápeme ji, byla, že sušárna nefungovala, protože se netopilo. Tento fakt měl za následek, že naše úplně promoklé boty zůstaly mokré i druhý den ráno. Hotel se otevírá až kolem sedmé ráno, takže pokud chcete ráno vyrazit na východ slunce, tak jako my, tak si musíte domluvit čas otevření s obsluhou. Na druhou stranu musím uznat, že paní recepční opravdu ve čtyři ráno vstala, aby jednoho z nás pustila a ten mohl vyfotit opravdu pěkné východy slunce. Pokud byste také chtěli vyrazit na východ slunce, tak počítejte s hodinovým ranním výšlapem na Křížnu. Na hotelu jsme také potkali tři paní, které spali předchozí noc na Útulňe Limba a byly velice spokojené. Z jejich vyprávění jsme se dozvěděli o výborné polévce, „kadibudce“ vedle Útulňi a celkové bezvadné atmosféře. Je pravdou, že jedna skupinka, kterou jsme potkali po cestě, také právě mířila na toto ubytování, tak je možné, že je také často vyhledávané.

Východ slunce
Východ slunce
 

Třetí den: Návrat do civilizace.

Poslední den nás čekalo pouhých 18,2 km po červené turistické stezce do cílu naší cesty obce Donovaly, viz mapa níže.

Trasa třetího dne
Zdroj: Mapy.cz
 

Třetí den jsme začali opravdu brzo. Kamarád, který už ve čtyři ráno vyšel na východ slunce, pobíhal po hřebenu mezi Ostredokem a Krížnou a mě se podařilo ve čtvrt na sedm sehnat někoho, kdo mi otevřel hotel, a vyrazil jsem směrem na Krížnu za ním. Naštěstí bylo pěkné počasí, takže byly opravdu pěkné výhledy. Na druhou stranu foukal silný vítr a o teplu se mluvit taky nedalo. Po ranním vystoupání na Krížnu nás čekalo klesání do údolí, kde akorát někdo pásl ovce a kozy.

Ovce a kozy v údolí pod Krížnou
Ovce a kozy v údolí pod Krížnou
 

Po sestupu jsme čekali, že půjdeme víceméně po rovince až po poslední asi jednu třetinu cesty, která byla zakončena vrcholem Zvolen. To jsme se ale trochu spletli, protože prostřední část cesty, i když nebyla vyloženě hornatá, tak ale obsahovala neustále stoupání a vzápětí okamžité klesání a to pořád dokola. Jednalo se o stoupání maximálně několik desítek výškových metrů, ale na krátké vzdálenosti, takže každé okamžité klesání na původní vrstevnici po únavném a hlavně zbytečném stoupáním moc na morálce nepřidalo. Nicméně jsme šli dál až k poslednímu stoupáním na vrch Zvolen. Na vrchol hory Zvolen vede také z obce Donovaly lanovka. Ze Zvolenu je opravdu krásný výhled na Velkou Fatru, ale i na Nízké Tatry. Ten výhled rozhodně stojí za zdolání jeho vrcholu.

Pohled na Nízké Tatry z vrcholu hory Zvolen
Pohled na Nízké Tatry z vrcholu hory Zvolen
 

Po vyfocení několika krásných panoramat jsme již sestoupali přímo do obce Donovaly, kde jsme si dali k jídlu místní halušky a vyrazili jsme na autobus do Ružomberoku, kde skončilo naše putování. Poslední informace, co stojí za zmínku je, že pokud jedete přes Žilinu, tak počítejte s kolonou, kde jsme čekali minimálně 30 min. Nevím, zda to bylo tím, že byla neděle a lidi se vraceli z víkendu zpátky do města, ale rozhodně tato kolona nebyla způsobena žádnou nehodou nebo prací na vozovce, takže se dá předpokládat, že se bude tato kolona zase někdy opakovat.
Třídenní putování po Velké Fatře můžu rozhodně doporučit. Na cestě naleznete opravdu krásné výhledy, většinou ještě zalesněnou přírodu, relativně málo turistů a hlavně odpočinek od civilizace :-)

Vrchol hory Zvolen
Vrchol hory Zvolen
 

Pokud máte nějaké vlastní zkušenosti s Velkou Fatrou, tak nám je určitě napište do komentářů.

 

Velká Fatra – Pohled na hřeben z vrcholu Krížna
 

Velká Fatra – oblačnost nad hřebenem
Autor: Martin T


Komentáře